Austrálie, díl druhý - země zákazů a pokut (aneb tam, kde pšenka backpackerům nekvete)

T: Austrálie byla pro mně vždy velmi zajímavým a atraktním místem na které jsem se chtěl podívat. Události, které nás téměř denodenně provázely mě donutily tak trochu změnit úhel pohledu.
Nebudu se dlouho rozepisovat a vysvětlím to ve stručnosti. Backpacker je pro mně člověk, který se potlouká po světě z baťohem na zádech a s pár penězi v kapse. Spí ve stanu pod stromem, na pláži pod širákem anebo v super levném hotelu s dírou v zemi místo záchodu. Právě díky těmto vlastnostem a touze poznávat se takovému člověku dostane odměny neuvěřitelných zážitků a opravdového poznání. Když to přirovnám k situaci tak když pojedete zrezlým autobusem nacpaným k prasknutí a naloženým až po střechu tak zažijete jiné věci než když si sednete do klimatizovaného expressu se stewardem v saku.

No a teď už zpět k našemu výletu. Pro začátek uvedu několik faktů, které návštěvníky AU čekají: - spát se může pouze určených místech (ty zpoplatněné). Tj. nesmí se spát na plážích, odpočívadlech, v lese ani nikde jinde. Je to ověřeno pokutou 125$ na osobu (odpočívadlo).

- noc v nejlevnějším "Bacpackeru" od $25/osoba.
- vstup do 95% národních parků je zpoplatněn ~10$/osoba.
Každá noc strávená v parku dalších ~10$/osoba.
Výlet ve dvou na 5 dní tak vyjde cca na 120$ jen za spaní ve vlastním stanu.
- bus a vlak vyjde téměř stejně draho jak letadlo. Sydney-Melbourne od 65$.
- půjčení auta pro dva od 50$ na den.
- koupě auta je téměř nemožná, protože potřebujete australský řidičák nebo se za vás někdo musí zaručit (dobrý AU kamarád). Pravidla se mění stát od státu, z čehož plyne, že když auto koupíte v jednom, nemáte moc možností ho prodat jinde. Nemluvím o dalších poplatcích, které nás nakonec vyšly na víc než 1000$. Pokud člověk jezdí s autem musí počítat s pokutama. Někde mě vyfotila kamera, že jsem vjel do pruhu pro autobusy, já jsem to nezaregistroval a vyšlo to na 253$. Asi bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale k ničemu by to nebylo a byla by to nuda. Prostě pokud nemáte hooodně peněz tak vás AU může nepříjemně zaskočit. Co z toho plyne pro vás to si přeberte sami a co z toho plyne pro mně? Do AU už cestovat nikdy nepojedu.

L: Samozřejmě záleží na úhlu pohledu - jak někteří ví, já jsem si už Austrálii procestovala předtím a moc se mi tam líbilo. Jenže je opravdu něco jiného cestovat si tam s australským platem nebo s penězi na českém účtu. Druhá věc je taky to cestování autem - pokud si koupíte svoje, přináší to pořád nějaké starosti a problémy, pokud si ho půjčíte, je to sice bez starostí, ale nedoplatíte se... Celkově si myslím, že se nám v Austrálii smůla přilepila na paty už při příletu a za celý náš pobyt (2,5 měs) se nás nepustila ani na vteřinku.

T: A teď tedy k tomu co jsme viděli a co se nám během této cesty přihodilo. Ze Sydney, kde jsme se nějakou dobu hojili jsme se vydali dolů směrem k Melbourne. Protože jsme měli za sebou mnoho výdajů, chtěli jsme se nejdříve poohlídnout po nějaké brigádě v městečku Wollongong. Tam jsme nenašli ani jeden inzerát a tak jsme se rozhodli, že pojedem do poměrné vzdálené ale farmami poseté oblasti kolem Batlow. L: Wollongong je celkově pěkné město, mají tam maják, kolem kterého v moři často volně krouží delfíni, pěkné pobřeží a krásný budhistický chrám. My jsme měli bohužel celkem smůlu na počasí.

V Batlow bylo ovocných farem a sadů jak hub po dešti. Na první nám řekli, že to co uzrálo už posbírali a dál zatím nic sbírat nebudou. Na dalším sadu už měli ceduli, že nemají žádnou práci, a tak to šlo dále a dále. Paní na informacích nám řekla, že agentury posílají pracanty jinam a jako třešničku na dortu jsme potkali 2 francouze, kteří už měsíc marně hledali práci. Jakoukoliv. Nutno říct, že francouzi mají možnost v Austrálii dostat normální pracovní víza, které jsme my samozřejmě neměli. Když není práce legální, na černo nám ji někdo dá těžko. Takže jsme v Batlow docela "utřeli". Ale jnak tam bylo pěkně :)

Naše další cesta vedla na takzvanou Great Ocean Road. Je to cesta vedoucí po jižním pobřeží austrálie od Melbourne směrem na Adelaide (asi do poloviny cesty). Začalo nám to krásně - hned první den jsme tam dostali výše zmíněnou pokutu za spaní (Ano, den poté co jsme zjistili, že v AU pro nás asi práce nebude. Aby toho nebylo málo, druhý den volali Tomovi rodiče, že nájemnice z domu dává výpověď...). Nenechali jsme si ničím zkazit náladu a pořádně si Great Ocean Road užili. Viděli jsme krásné skalní útvary vytvořené mořem, turisticky známé atrakce jako je 12 apoštolů, London Bridge a podobně, ale i mnohem krásnější oblasti nezahlcené stovkami lidí. Krásné a liduprázdné pláže, klidná jezera, bílé majáky, pospávající koaly no a klokanů už ani nepočítaje..

Za zmínku stojí jeden kemp - Aire River, který byl kupodivu zdarma. Bylo tam sice spousta lidí, ale docela jsme si to tam užili a zavzpomínali si na domov - usmažili jsme si tam bramboráky:)

A jako bonus se na stromě přímo nad naším autíčkem uhnízdila krásná malá koalka.

Great Ocean Road jsme zakončili v mestečku Port Fairy, které jakoby ani nebylo v Austrálii, jak se nám tam líbilo. Prošli jsme se na maják, navštívili setkání veteránů, zahráli si s černochama na djembe a na oslavu našeho příjezdu vystřelili ránu z kanónu :))

Z Port Fairy jsme zamířili do vnitrozemí, kde se teda znatelně oteplilo. Naším cílem byl národní park Grampians. Nechtěli jsme riskovat další pokutu za spaní, tak jsme si zašli na informace zjistit jak je to tady. Na informacích byla stará babka, která se buď ráda poslouchala, nebo za celý den neměla s kým jiným promluvit. Mluvila a mluvila a v podstatě nám nic neřekla. Ke slovu jsme se nedostali a než se babka vykecala, bylo 5 hodin, kdy se informace zavírají. Naštěstí jsme si stihli alespoň vzít leták, a tak jsme si poradili sami. V tomto parku je výjimečně povolené "bush camping" - tzn. že si člověk může ve stanu lehnout kamkoliv, pokud dodrží určitá pravidla. Tak jsme auto nechali u cesty, popadli stan a vydali se do lesa. Předtím jsme si ještě stihli vyjít na kopeček se super výhledem.

Druhý den ráno jsme se vydali na nejvyšší horu v Grampians. No, cítili jsme se jako opravdoví horalové, když jsme 90% vyjeli autem a zbytek došli pěšky po asfaltové silnici... Nahoře byl pěkný výhled a plno vysílačů.


Co nás ale dostalo byl ranger (správce parku), který se nečekaně vynořil odkudsi z křoví, když jsme si hověli na vrcholku a kochali se výhledem. Oznámil nám, že je dnes velice kritické počasí pro požár a na stupnici 0-100 je dnešní nebezpečí požáru 100+. No a z tohoto důvodu že se pro dnešek park uzavírá, a že by jsme se tedy mohli tak nějak pomalu vydat do Halls Gap - hlavního "centra" národního parku. No, stejně jsme se tam chystali, tak jsme ho teda poslechli. Trochu nás ale překvapilo, že v Halls Gap byly informace zavřené, a to zase z důvodu nebezpečí požáru. No, tak ranger se skovává v každém křáku, aby mohl varovat před požárem, a na informacích radši ani nejdou do práce. Předpověď počasí hlásila rovných 44°C. Nakonec ten den bylo "pouhých" 42°C. Lepší než informace byla paní v caravan parku (kde jsme se z důvodu ceny neubytovali), která nám poradila, že park je sice zavřený, ale platí to hlavně pro vjezd autama, ale kratší pěší tůry dělat můžem. V tom vedru stejně daleko zajít nešlo, ale kilometr vzdálená "Venuššina jezírka" byla lákavým cílem. Chladili jsme se tam až do večera. Ten den bylo fakt vedro, dokonce i v 9 večer foukal vítr, který by si co se týče teploty rozhodně nezadal s fénem na plný pecky. Druhý den už se park otevřel, no dokonce začalo pršet a ochladilo se asi na 20°C (nás už v AU ale nic nepřekvapí), tak jsme si dali ještě výlet  po okolních "atrakcích" - Balconies, MacKenzie Falls, Grand Canyon a Pinnacles.

Při obědě po túře nás obklopili papoušci:

Z Grampians jsme se vydali po východním pobřeží Austrálie nahoru (směrem zpět k Sydney). Tam nás mimo jiné zklamal Croajingolong National Park, kde jsme kromě velkého lesního požáru neviděli vůbec ale vůbec nic (informace mají otevřené asi 2 hodiny denně a každý den jindy). Jinak nás cestou docela dost věcí naštvalo, tak jsme na pár dní zakotvili v super kempu u jezera "Brou", který byl nepochopitelně zadarmo. Bylo tam nádherně, jezero, pláž, moře s velkýma vlnama a jako bonus tam večer skákali klokani. Dodneška na "Lake Brou" rádi vzpomínáme. Další zastávkou byla Pebbly Beach, místo kde se každý večer pasou stovky klokanů. Jsou tak krotcí, že se s nima můžete vyfotit :)



Za zmínku stojí ještě pobřeží kolem Jervis Bay, kde je azurová voda a delfíni.

A poté jsme se již vrátili do Sydney. Jen párkrát jsme se vyspali a už jsme se dočkali našich malých "vánoc" - přijeli za náma kamarádi Jirka, Rada a Hanka. Ukázali jsme jim Sydney a pak se s nima vydali na výlet po východním pobřeží na sever kam to až šlo. Šlo to až na Fraser Island, největší písečný ostrov na světě.

Ferry z Manly do centra Sydney:

Kluci unavení po prvním dni v Sydney:

Surfers Paradise:

Surfers Paradise na Gold Coastu podruhé:

Wild Horse Mountain:

Decka porad fotili a fotili:)

Fraser Island:

Na zpáteční cestě do Sydney jsme navštívili Brisbane:


Někdy jsme spali v drahých kempech, někdy zdarma v mlze na kopci:)

Na závěr jsme se podívali do Blue Mountains. Tam jsme museli strávit dva dny, jelikož den první to vypadalo asi takto:


Druhý den bylo z ničeho nic krásně, tak jsme se prošli kolem a ověřili si, že Blue Mountains jsou opravdu modré. (a žijí tam taky pijavice:)

A to je konec naší cesty austrálií. S našimi kamarády jsme se ještě nerozloučili, naše další cesta vedla do "země dlouhého mraku", tisíců ovcí a ptáka kiwi.