T: Mili ctenari, tak jsme se opet dostai do civilizace a nasli si cas podelit se o nase zazitky a prozitky :) Tento clanek bude pojednavat predevsim o Lambir Hills National Park a Kelabit Highlands na hranici Kalimantanu.
Posledni zminka pokud si pamatuju byla z mesta Bintulu odkud jsme se autobusem dostali do ropou nasakleho mesta Miri. Cestou v autobuse jsme se rozhodli ze misto komercniho Mulu National Park navstivime Kelabit Highlands, ktere se rozprostiraji pobliz "mesta" Bario. Jelikoz nemame radi velka mesta tak jsme chteli co nejdrive zmizet a na druhy den rano jsme hned utikali do MAS Airlines kancelare pro letenku do Baria. Tam nam s politovanim oznamili ze nejblizsi let je az za tri dny. No nedalo se nic delat, opravdu jsme tam chteli tak jsme si pozdeji tehoz dne koupili letenky pres internet. Mezitim, aby jsme si vyplnili volny cas jsme si naplanovali vylet do nedalekeho Lambir Hills parku. Jelikoz uz trochu vime jak to tu chodi tak se nam behem chvilky podarilo dostat az na misto urceni. Nejdriv jsme v arealu chodili jak bludni holandani nez jsme nasli Headquarters kde jsme zaplatili poplatky a cenu a kempovani. Bohuzel nam taky oznamili ze ten samy vecer prijede do kempu 46 decek z nejake skoly... to je osud, predtim tam nikdo nebyl. No nic jsme si z toho nedelali, postavili jsme si stan a vyrazili k nejblizsimu vodopadu co byl asi 20min chuze. Tam jsme si dali osvezujici koupel a pak jsme pospichali zpatky, protoze jsme mneli opravdu specialni veceri. Z Miri jsme si totiz privezli brambory a par kousku hoveziho. No Brambory byly eno neno, akorat hovez opikany na klaciku byl jak guma :) L: Ty brambory chutnaly jak o nejaky dezert, ani nevite jak se mate, ze muzete jist brambory kazdy den. Nam uz tady z te ryze vstavaji vlasy na hlave...
T: Druhy den rano jsme nanic necekali, posnidali a vyrazili jak jinak na nejdelsi trek. Prvni dve hodky se cesticka kroutila nahoru a dolu a byla to pohoda. Taky jsme se skocili osvezit do jednoho vodopadu.
Posledni 2km vsak byly naprosto ultimatni. "cesta" byla misty splachnuta po velkych destich a jedina moznost jak prejit byly ruzna lana, ktere tam zanechala nejaka dobra duse. Misty se to podobalo spis expedici mirici na Anapurnu a poslednich 150m jsem si rikal ze to asi fakt nedame.... stalo to za to. Na vrcholu byl naprosto fantasticky vyhled z jedne strany na more a z druhe strany slo dohlednout az na hory lezici na hranici Kalimantanu. Co jsme taky videli byl obrovsky cerny mrak, ktery si to miril primo na nas.
Samozrejme zachvilku se spustil dest. Schovali jsme se do plechove boudy co byla hned vedle vrcholu. Tam se Lucka citila dobre nez jsem ji zacal vysvetlovat teorie jak casto uderi do te boudy blesk. Vsude kolem byly ohorele stromy a kusy dratu ze spadleho hromosvodu. Nakonec jsem ji uklidnil teorii o Faradayove kleci :) L: No ja jsem si tech ohorelych kousku predtim nejak vubec nevsimla, a pak az jsem je videla, tak jsem byla dost nervozni a nejakou Faradayovu klec jsem na vlastni kuzi testovat nechtela :)
T: Cestou zpet uz jsme docela pospichali protoze bylo dost poze a uz jsme byli dost unaveni. Ani u jednoho z vodopadu jsme se moc neohrali, protoze na nas ze vsech stran zacli utocit pijavice.
L: Vecer jsme si v ohni opekli jeste 2 brambory co jsme si schovali z predchoziho dne, no ty byly jeste lepsi, uplne jsme si mlaskali. Posledni den jsme se rozhodli ze uz nikam nepujdem, ono taky porad tak nejak poprchavalo, a Tomik taky ztratil jednu cocku tak z toho byl nestastny a drzeli jsme den smutku.
Odpoledne jsme se vratili do Miri a druhy den uz nam letelo konecne letadlo do naseho vytouzeneho Baria. Letadelko bylo opravdu malicke, coz zpusobilo moje zdeseni a Tomikovo nadseni :)
Let trval 50 minut a kdybych se tak nebala, tak bych si to asi uzila, protoze byl pekny vyhled celou cestu (letadlo bylo male a nevystoupalo do velke vysky). No, krome zarostlych pralesu jsme ale meli vyhled na zdevastovanou krajinu, vytezena mista a spoustu a spoustu plantazi s olejovymi palmami. Tedka uz vime, ze Malajsie a Indonesie jsou svetove jednicky ve vyvozu palmoveho oleje a svetova poptavka po tomto produktu stale stoupa, a proto pitomi malajci porad kaci dalsi a dalsi kusy pralesa aby meli misto na olejnate palmy a mohli vyvazet jeste vic.
Po priletu do Baria jsme se ubytovali v jednom z guesthousu a vydali jsme se na obhlidku "mesta". Uplne nas uchvatilo jak to tam bylo pekne, v pozadi vsude vysoke hory, a vsude pekne drevene domecky a ryzova policka. Zase jsme se nemohli vynadivat a vynafotit.
Pote jsme se snazili sehnat pruvodce, ktery by s nami sel nekam do dzungle na 6 dni, ale ukazalo se to jako orisek. Bohuzel az do vecera jsme nikoho nesehnali, a rano taky ne, tak jsme se nakonec pridali ke skupince lidi z naseho ubytovani, kteri uz pruvodce meli a sli do vedlejsi vesnice Pa'Lungan. Slo nas nakonec asi 7, tak jsme si rikali, jak se vsichni potahnou, ale pruvodce udaval tempo a slo se docela svizne.
Pa'Lungan byla vesnicka jeste mnohem mensi nez Bario, ale zase moc pekna, a jinak nez pesky se tam neda dostat. Sli jsme tam asi tak 4,5 h. Ubytovali jsme se v mistnim ubytovani, kde nas privitala moc prijemna pani Supang, ktera taky uplne suprove varila. Udelali jsme si prohlidku okoli, a vecer jsme meli ukazku tradicnich Kelabitskych tancu, no a pak jsme bohuzel museli taky neco predvest:)
Take jsme tam narazili na anglicana, ktery je v malajsii uz rok a dobre znal mistni okoli a doporucil nam docela dobrou trasu, kterou jsme pak s pruvodcem jeste upravili. Zajimave je, ze tady v te casti Bornea jsou jenom krestani, a nekteri z nich dodrzuji to, ze v nedeli se nepracuje. Takze sehnat pruvodce zase chvili vypadalo spatne, ale nakonec se preci jen zadarilo a druhy den jsme mohli vyrazit na dobrodruznou cestu. Bohuzel se k nam vetrel jeden pitomej american, takze jsme nesli sami. Vyrazili jsme tedy druhy den rano asi po desate, no a hned par metru za vesnici nam bylo jasne, ze bez pruvodce bysme byli nahrani...
sli jsme cestickou co ani moc jako cesticka nevypadala... S Tomikem jsme si vyrazili v krataskach tak jak jsme byli zvykli, ale po 5ti minutach v lese nam bylo jasne, ze to asi nepujde a museli jsme nahodit kalhoty a jeste je zastrcit do ponozek. Bylo tam totiz asi milion pijavic, v kazde chvili se nam jich asi 5 plazilo po kazde bote.
Cesta vedla chvili nahoru chvili dolu, ale porad byla zajimava. Cca ve 3 odpoledne jsme dorazili na misto, kde jsme meli nocovat.
Rikali jsme si co tam jako asi do vecera budeme delat, ale nas pruvodce nelenil a urizl 4 pruty z bambusu, navazal silon a hacky, vyhrabal zizaly a slo se na ryby. Amik se nam hnedka predvedl, po trech minutach prohlasil ze je to nuda a furt mel nejake komentare. Tomik se taky predvedl hnedka ze zacatku, protoze po 5ti minutach uz chytil rybu:) Nakonec jsme meli ryb 6. Score: pruvodce 1, Lucka 1, Tomik 4, Amik 0 :)) Ja jsem tu jednu rybicku chytila teda az uplne na zaver, kdy jsem si pujcila Tomikuv prut.
T: vsuvka... neprisel polarni vitr, ale prihnaly se lesni vcely, neco tak otravneho jsem jeste nevidel. I ty pijavice byly pratelstejsi... proto to totalni zahaleni :)
L: Na zpatecni ceste jsme jako bonus videli letet ptaka, ktery se jmenuje Hornbill a je takovym symbolem Sarawaku. Kdyz leti, tak vydava docela velky hluk, uplne jsme koukali co to leti. T: Kdyz jsme se vratili do kempu, pruvodce uz mnel pripraveny ohen a nalozil i ryby. Zajimave jeste bylo ze vletel do jungle, pritahl kus bambusu a kdyz sekl do jedne z jeho casti tak z neho vytryskla super voda (bez chute, barvy a zapachu) z ktere jsme se poradne napili.
Cumel jsem na neho jako puk. Aby sve umeni korunoval tak ze zbyleho bambusu vyrezal hrnicky v kterych jsme si pak udelali kakao. Vecere v podobe ryze a ryby byla pro mne prekvapive docela dobra a posmakli jsme si hlavne na cerstvych rybickach.
Jeste stoji za zminku, ze v kempu kolem nas porad litalo nekolik stovek divokych vcel. Neco takoveho jsem vzivote nevidel. Mneli jsme dlouhe kalhoty a budny aby po nas nelezly ale ony se stejne cpaly mezi prsty, pod tricko... proste vsude. Amik z toho malem zcvoknul a Lucisek dostala par zihadel. Museli jsme se pred nima schovat do naseho stanu kde za nama nemohli:). Druhy den jsme vstali docela brzo, asi kolem 7. Vcely uz byly zase na miste tak jsme behali po lese a jedli za pochodu nudle aby nam nelezli do pusy a do misky. Zkratili jsme utrpeni na co nejkratsi dobu a vyrazili do hlubokeho lesa kde jsme je po chvili setrasli. Cesta byla opet docela narocna, skoro porad do kopce a pruvodce nas pak pochvalil ze pry jsme ji dali v rekordnim case. Zastavili jsme se na hrebeni pohori, ktere oddelovalo Malajsii od Indonesie (Kalimantanu). Byla to pro nas super chvile protoze jsme se dlouho na vstup do mystickeho Kalimantanu tesili.
Pak uz se slo skoro porad skopce az do udoli kde se zacly rysovat ryzova policka a drevene domecky. Pri blizsim pohledu slo opravdu zaregistrovat ze se nachazime v jine oblasti a lide a kultura je ponekud odlisna.
V prvni vesnicce jsme si dali obed v podobe ryze a ryby :) taky jsme dostali strasne sladke a slabe kafe a caj. Take nam pak prinesli neco cemu rikaji Ice cream (zmrzlina). Bylo to ovoce ktere bylo v obrovskem lusku. Asi vam ktomu nereknem vic, protoze vic nevime :) akorat ze to nebylo studene, ale bylo to moc dobre.
Ani vam nebudem vypravet nase neustale utrapy stim opravdu pitomym Amikem a pouze reknu ze jsme zaplatili, podekovali a sli do druhe vesnice kde jsme mneli najmout druheho pruvodce a pronocovat. Kdyz jsme prisli do hostitelskeho domu, opet nas velmi pratelsky privitali. Pruvodce sel sehnat druheho pruvodce, protoze zpatecni (loveckou) cestu neznal a my s Luciskem jsme se mezitim sli projit a vylezli jsme taky na okolni kopec aby jsme mneli pekny vyhled.
Kdyz jsme se vratili pruvodce uz byl domluveny. Zpatecni "cesta" byla znama jen pro nekolik lokalnich lovcu a nebyla jinak pouzivana, proto jsme ho potrebovali. Taky jsme byli udajne prvni turisti co touto cestou sli. Vecer jsme si dali veceri v podobe ryze a ryby :) tentokrat i s necim zelenym coz mi tedy dosti pomahalo pri polykani uz omrzele ryze. Rano jsme posnidali (ryzi a "kure") a vyrazili.
Cesta se tahla porad nahoru a ubrala nam dost sil. Kdyz uz to vypadalo ze jsme na hrebeni tak se najednou cesta ztratila a my jsme se zacli prosekavat hustym porostem. Asi po 15min jsme pochopili ze jsme se ztratili. Naseho Kalimantanskeho pruvodce (nemluvil anglicky) to asi trochu rozhodilo tak strasne letel a vubec na nas necekal. Stacilo kdyz poodesel o 20m a uz nesel videt kde sel tak jsme tam na sebe porad houkali a hledali se. Musim rict ze jsem si to fakt uzival, protoze takhle vypada opravdova expedice prosekavajici se hustym a neznamym pralesem :) Myslim ze Amik si to moc neuzival :)
Asi po hodine jsme se ocitli na cesticce kde jsme byli pred hodinou :) tentokrat pruvodce ukazal na krizovatce na jinou cesticku a uz jsme frceli spravnym smerem.
Cestou dolu z pohori se nam podarilo zazit opet neco noveho... do tropickeho pralesa prisel tropicky dest. Celi nateseni na novou udalost jsme vytahli nase tezke gumove plastenky ze je konecne vyuzijem a zvesela jsme si vysli dal. Amik a nasi dva pruvodci byli uplne durch behem 2minut. No nas brzo presel taky smich, protoze jsme zjistili ze jsme taky uplne durch :) My jsme ale nebyli mokri od deste ale od potu ktery se nemnel kde odparovat, tak se kondenzoval. Asi jedine suche misto jsme mneli v goratexovych botach. Plastenky mneli aspon tu vyhodu ze nam bylo teplo.
Asi po 2hodinach narocne chuze prestalo prset. Dopadla na nas unava a nohama jsme sotva pletli. Ja jsem jenom nevychazel z uzasu jak se ti pruvodci orjentujou, protoze cesta cas od casu uplne zmizela a oni proste sli a tvorili cestu novou. Sem tam nam postavili i male mosty pres reku aby jsme tam (hlavne Amik) nespadli. Ten den jsme sli asi 8hodin velmi narocne chuze a kdyz jsme zahledli strechu pristresku dost se nam ulevilo.
L: No ja uz jsem ten den mela opravdu docela dost, ty plastenky me nastvaly, byli jsme mokri jak svina. Navic kdyz jsem si v pristresku plastenku sundala, mela jsem 2 pijavice az na rameni. V pristresku uz byla jina skupina lidi s pruvodcem a nosicem, nejaci spanele, manzele s holcickou. Tak jsme meli celkem zabavny vecer, povecereli jsme ryzi s kurecim kari, dali si horke kakao a popovidali si s pruvodcema. Dalsi den uz nas cekala mnohem jednodussi cesta, meli jsme tam jenom jedno dlouhe stoupani a pak uz po rovine nebo z kopce. Bylo tam ale docela dost bazin, misty jsme museli chodit po kladach aby jsme si nezamokrili boty uvnitr. Prales se zase menil jak jsme klesali, no bylo to zajimave pozorovat. Asi 20 minut predtim, nez jsme dorazili zpatky do vesnice Pa'Lungan jsme narazili na prechod pres bazinu, ktera byla uz spise jezerem. Po nekolika krocich jsme zjistili, ze hladina vody je vys nez nase botky, tak jsme si je radsi sundali, pijavice nepijavice. Boty by jsme asi hned tak neususili. Ja jsem presla, za mnou sel Tomik trosku pomaleji, abych ho mohla vyfotit, a v tom se Amik propadl po pas do vody. No opravdu vtipny moment:
Pruvodce ho vytahl a mohli jsme pokracovat. V Pa'Lunganu jsme dostali super obed, dali si sprchu, trosku porelaxovali a navecer vyrazili na malou prochazku po okoli.
Tentokrat byl vecer v Pa'Lunganu klidny, zadne tancovani se nekonalo, tak jsme sli celkem brzy spat, aby jsme si trosku odpocli od otravneho amika. Rano jsme si v klidu vstali, nasnidali se a pozdeji vyrazili zpatky do Baria, tentokrat uz bez pruvodce. Amik se za nama tahl jako stin, sam by se totiz ztratil za prvnim stromem. Cestou jsme potkali ananasova policka, no ja jsem si vzdycky prala vedet, jak ananas roste, jestli z vrchu nebo zespodu. Takze roste zespodu a tady je dukaz:)
V Bariu jsme se ubytovali ve stejnem ubytovani jako na zacatku a zasli jsme si do "mesta" koupit macetu, kterou nosili vsichni pruvodci a nam se moc libila. Po chvili patrani jsme ji nakonec prece jen sehnali a rovnou ozkouseli na nedalekem bambusu. Chteli jsme si udelat bambusove hrnicky, takove jake nam udelal nas pruvodce cestou. Tak jsme si nasekali nekolik dilu bambusu a sli zpatky do guesthousu. Cestou nas zastihl krasny zapad slunce.
Vecer jsme si popovidali s nasim prvnim pruvodcem Lionem, a taky s italskym pareckem, ktery prave prijel. Predstavte si, ze jeli stejnou trasu jako my - ze Sibu lodi do Kapitu, ale oni meli stesti, ze hladina reky uz byla ok, takze se dostali i dal do Belagy, kam my uz ne :( A to byl rozdil asi jen 2 tydny...
Rano jsme dosli na letiste, rozloucili se a vyrazili zase nekam dale vstric novym dobrodruzstvim.