Borneo - zapadni Sarawak

T: Kdyz jsem se svym vzdelanejsim brachou sedaval na pive, tak mi vypravel ze na svete uz jsou jen tri opravdove pralesy. Kolem Amazonky, v centralni Africe a pak na Borneu. Do jednoho znich jsem se urcite chtel podivat, ale nikdy bych nerekl ze to bude zrovna ten na Borneo.

Na Borneo jsme se dostali letecky z Johor Bahru do Kuchingu. Jestli si to dobre vybavuju tak let trval asi hodinu a pul. Po priletu jsme sli na pro batohy a hura na bus. Uz nas ani neprekvapilo kdyz nam rekli ze bus uz nekolik mesicu nejezdi a ze si musime vzit taxi. Co nas vsak pobavilo tentokrat bylo ze taksiky jezdili na "kupony" za 22RM. Takze neni moznost smlouvat nebo vymyslet jine moznosti jak se dostat z letiste. Taxikar byl velmi podivny tvor. Ze zacatku jsem si myslel ze patri do skupiny konousu ale nakonec jsem zjistil jak mi Lucka napovedela ze patri do skupiny tataru. Na jakoukoliv otazku vyspuli oblicej a udelaji Eeee?!??! ... S konem by se clovek domluvil vic. Ale abych popojel. Vecer jsme sli na pruzkum centra Kuchingu.

Na hlavni ulici Bazaar jsme videli asi milion kramku se stejnym zbozim, hlavne se zelenyma dortikama v plastovych obalech. Nakonec jsme se dostali az tam kam jsme puvodne zamysleli... na misto konani Nedelnich trhu. Ikdyz byla sobota na trhu se to jen hemzilo uplne vsim co se dalo prodavat: ryby, kurata, prasata, mrkve, hroznove vino, jabka, banany, ruzne dalsi neidentifikovane druhy ovece a zeleniny, dale psi, akvarijni rybicky, krecci, boty, motorky, kytky a kdovi co jeste... Hrozne se nam tam libilo tak jsme si tam nakoupili hromadu blbosti... az nas z toho bolely briska :)

L: Ja bych jenom dodala, ze Kuching je hlavni a zaroven nejvetsi mesto Sarawaku (jeden ze dvou malajskych statu na Borneu). Kuching (nebo presneji kucing, cteno s Č) znamena v malajstine kocka. Jak nas v Lonely Planet upozornili, ze vsude se tam potloukaji same kocky. No, kocky jsou nejen v Kuchingu, ale vsude v cele malajsii, jedna je skaredejsi, hubenejsi a vypelichanejsi nez druha. V kazde restauraci se drive nebo pozdeji zacne minimalne jedna pod nohama motat a mnoukat. Zajimave taky je, ze skoro kazda kocka nema ocas, nebo alespon jeho cast. Hm, ze bychom v te ryzi nepapali kuratko? :)

Z mesta jsme chteli co nejdrive odjet, takze jsme druhy den vyrazili do narodniho parku National park Bako. Jeli jsme tam nasim uz oblibenym lokalnim busem s prirodni okynkovou klimatizaci, a potom lodickou spolu s nejakyma dvema nemcourama. Jizda byla super a za 20 minut jsme byli v parku. Tam jsme se rychle zorientovali a rozhodli se, ze pujdeme na nejdelsi trek, ktery v parku byl. Na registraci na nas trosku koukali, asi tam hned tak nekdo nechodi... T: Rekl bych ze krome spravcu parku nikdo. Dokonce si nas napsali na tabuli, aby vsichni vedeli ze jsme tam sli... kdyby jsme se nevratili :) L: My jsme si prebalili veci na cestu, a hned jeste odpoledne jsme vyrazili na prvni cast trasy, ktera byla docela jednoducha (az na to vedro a vlhko, potili jsme se jako by nas polil kyblem), a trvala 3,5 km. Dosli jsme k uzasnemu jezirku s vodopadem, kde jsme se dosyta vycvachtali a pak tam postavili stan a uvarili si veceri. Do noci jsme pak sedeli u ohynku, no byla to nadhera stanovat si uprostred pralesa, uplne sami si sedet u vodopadu..

V noci pak kolem nas smejdili nejaka zviratka, Tomik neohrozene vylezl ze stanu ze se podiva co to je, ale budto se dobre schovavali, nebo stihli utect... T: V parku jsem si vsimnul ze v pralese se pohybujou divoke prasata a dvou metrovi varani, tak jsem chtel prekvapit to zvire nez aby nas ono prekvapilo ve stanu :) L: Rano jsme pak pokracovali na dalsi cast trasy. Ta byla ze zacatku taky super, a pak tozacalo byt trosku narocne, cesta vedla porad nahoru a dolu, a kopce zacaly byt cim dal vetsi a prudci.

Po asi 9ti km jsme dosli na uzasnou plaz, kde byly stopy od velikych jesterek (spis jesteru - podle stop meli tak 2 metry). Tato plaz ale nebyla vhodna ke spani, protoze to vypadalo, ze se pri prilivu cela zatopuje. Trapil nas taky druhy problem, a to ten, ze jsme uz nemeli zadnou vodu na piti. Bohuzel uz v parku asi bylo dlouho sucho, tak zadna ricka nikde netekla, ani ty vetsi, co byly zakresleny v mapach.

Nakonec jsme nasli vodu barvy caje, trosku nevonela, ale pit se dala:) Samozrejme po dezinfekci kapkama. Z poslednich sil jsme dosli jeste dalsi 3km na jinou plaz, kde se dalo spat. Vycvachtali jsme se v mori, ktere melo teplotu kafe, odpocali si a pak postavili stan a uvarili veceri. Reknu vam, ze takove stanovani na plazi nema chybu. Kdyby jsme nebyli tak unaveni, tak by jsme si to mozna uzili vice, ale i tak to bylo bezva. Spat jsme sli docela brzy, ale neusnuli jsme, protoze se strhla bourka, a to zase takova prava tropicka. Neprsi zde tak jako u nas, tady mate pocit, ze tam tu vodu nekdo lije v kyblech. Nas super stan ale i tentokrat prezil bez sebemensi uhony. Rano jsme pak vstali brzy, protoze cesta zpatky byla dlouhych 13km.

Posnidali jsme slane kafe, protoze nase uzasna zluta voda nam do rana nejak zeslanila. Nevime jak je to mozne, asi to byla nejaka michana sladko slana, a ta dezinfekce vycistila tu sladkou a slana tam zbyla.

Cestou zpet uz jsme vedeli co cekat, takze jsme postupovali docela rychle, i kdyz misty byly po bource pohazene stromy pres cesticku. Vsechno jsme ale zvladli, u nasich oblibenych vodopadu se zase vykoupali, a celi hladovi a usli dorazili do kempu. No, ted me napada, ze jsem vynechala jeste dve veci. Potkali jsme totiz cestou nejaka zviratka. Jako prvni to byl hnedy had. Bohuzel jsme ho potkali docela zblizka. Stali jsme zrovna u nejakeho potucku, kde jsme nabirali konecne dobrou neslanou vodu, kdyz mi Tomik rekl, at se nehybu a pak pomalu udelam velky krok dopredu. Tak jsem se lekla a uplne zkamenela. 50 cm od moji nohy byl had a koukal mi na nohu. Ja jsem ho nevidela, tak jsem se bala pohnout. Nastesti had byl rozumny a po chvilicce uskocil a odlezl stranou. Nas by se ale krve nedorezal. Utikali jsme pryc a pak uz porad zkoumali kam slapem. (po navratu do headquaters jsme zjistili, ze had je jedovaty, ale jenom trosku:) .Druhe zviratka byly mnohem zajimavejsi. V Bako parku totiz ziji vzacne se vyskytujici opice Proboscis. Vyznacuji se velikym vyraznym nosem. Predstavte si, ze jsme je potkali az necely kilometr pred hlavnim kempem. Chvili jsme je tam pozorovali, no skacou si po vetvich... no jako opice:) Dokonce se nam je podarilo i jakz takz vyfotit.

V kempu jsme pak vtrhli do mistni restaurace a poradne se nacpali. Koupili jsme si i susenky, ze si je dame jako dezert. No tak si tak jime, a najednou neco skoci na stul, a nez se vzpamatujem, tak koukame, jak opice (takovy mensi makak) odskakala na strechu s nasima susenkama. No uz vim, proc se rika drza jako opice. Tak nas to poucilo a uz jsme nikde nic nenechavali lezet. Tuto noc jsme jeste spali v parku - v hlavnim kempu v nasem stanu. Kupodivu neprselo, ale stejne jsme se uplne nevyspali, v noci mi bylo totiz docela dost spatne. Rano uz to ale bylo mnohem lepsi, takze jsme mohli vyrazit zase zpatky z Bako parku do Kuchingu.

Kuchingu jsme si uz uzili dost, tak jsme tam uz nechteli setrvavat vic nez je nutne, takze jsme si naplanovali rovnou pokracovani do jineho narodniho parku, a to Gunung Gadung. Doprava tam byla trosku orisek, no nemohli jsme prece cekat, ze by autobusy jely tak jak pisou v Lonely Planet, polovina z nich byla jiz prece davno zrusena :) ale presto jsme se zvladli dostat do mestecka Lundu. Tam moc belochu asi nejezdi, protoze na nas kazdy pokrikoval a maval, nebo aspon zvedave pokukoval. Za pomoci mistniho blazna jsme sehnali ubytovani. No reknu vam, ze tak spinavy barak uz jsem dlouho nevidela. Ale nejsme z cukru, takze jsme si rekli, ze to vydrzime, ze tam stejne jenom prespime. Druhy den rano jsme se vypravili do Gunung Gadung parku. Lakala nas tam moznost videt nejvetsi kvetinu sveta - vzacnou Raflesii. Kvet teto rostliny muze dosahovat az 1m v prumeru.

Bohuzel ale zrovna v parku zadna nekvetla :-/ Meli tam ale par vyznacenych cesticek, tak jsme si to tam prosli, zaplavali si ve vodopadech a podivali se z ptaci perspektivy na okolni pralesy.

Vecer jsme se vratili do Lundu, no sotva jsme dosedli do restaurace na neco k jidlu tak se strhla dalsi tropicka bourka. Pocasi se k nam zatim chova docela slusne, vzdycky pocka, az si postavime stan, nebo az se schovame do restaurace pod strechu :) Nez jsme se najedli, tak prset prestalo a mohli jsme suchou nozkou dojit do naseho "super hotylku".

Dalsi den jsme se autobusem zase vratili do Kuchingu. Vubec jsme tam nechteli zustavat, ale bohuzel jsme zjistili, ze lod do Sibu, kam jsme se chteli presunout, jezdi jen v 8:30 rano, takze chte nechte budeme muset stravit dalsi noc ve meste kocek. Tentokrat uz nas pocasi trosku potrapilo, prselo (asi poprve co jsme tu) pres den, a to docela dlouho, takze jsme si prohledli 2 muzea, obchod se suvenyry a mistni necojakoveletrh. Po desti jsme se ubytovali a vecer jsme si potom dopravali trosku "neryzove" stravy. Dali jsme si nejake smazene kuratko s hranolkama, potom jsme na promenade ochutnali mistni gyros, a taky mistni wafle s medem. Gyros nic moc, ale wafle byly vynikajici.

Druhy den rano jsme si museli privstat, protoze pristav odkud odplouvaji lode byl docela daleko, a vydali jsme se na dlouhou 5ti hodinovou plavbu vetsi lodi do Sibu, coz je asi druhe nejvetsi mesto v Sarawaku. Plavba byla docela zajimava, sice s nami jelou spoustu dalsich belochu, ale i tak jsme si to uzili. Z Kuchingu jsme vyrazili po rece, potom se jelo kus po mori, a potom zase po rece, nez jsme dorazili do Sibu. Kolem rek byly vsude opet velke lode plne nalozene drevem, a spoustu pristavu a pil, vsude spoustu dreva, to byly obrovske hromady. Vsecko tady to drevo vytezili z tech nadhernych pralesu, no vsak uz to minule popisoval Tomik. Sami jsme videli ty vykacena a vypalena mista. Na spoustu tady tech vykacenych mist misto pralesa vysadi palmy. Vysazuji je v pravidelnych geometrickych radach, a tady v tech palmovych "hajich" nezije vubec nic, maximalne se tam chodi chladit kravy a kozy. Buhvi co s tech palem maji, mozna palmovy olej, tezko rict. Uplne nas to ale stve, jak vidime, kolik toho dreva tady vsude tezi, s takovou uz z tech puvodnich pralesu moc nezbyde :(

Sibu bylo dalsi obrovske mesto, a s prehledem ho muzeme zaradit na nejhnusnejsi mesto, jake jsme zatim videli. Spinave, vsude nejaky ozraly cinan, ostatni vypadali jako mafiani, v rozich se valeli bezdomovci, no hruza. Ani jsme se tam nechteli moc zdrzovat, tak jsme nastoupili na dalsi lod, ktera jela po rece nahoru proti proudu, dalsich asi 140km do mesta Kapit. Tato lod uz byla mensi, ale jela stejne rychle. Zjistili jsme, ze je mozne sedet na strese, tak jsme si tam vylezli a moc si ten vylet uzili.

Kolem reky bylo videt spoustu mistnich lidi, jejich jednotlive baracky (chatrce) nebo velke longhousy, kde bydli cele komunity. Jedine co nam vadilo byli opet nejaci belosi, kteri sedeli s nama na strese, ale okolni zivot je moc nezajimal, sedeli venku snad jen proto, aby mohli kourit jednu za druhou...:-/ Nastesti vystoupili v mestecku Song, a my pokracovali az do Kapitu, kde byla nase zastavka na prenocovani. Druhy den jsme meli naplanovane pokracovat dale proti proudu reky do mestecka Belaga. Bohuzel ale nas plan nevysel, hladina reky je totiz moc nizka a cluny tam ted nemuzou projet. Lonely Planet v tomto pripade doporucuje vzit si maly speedboat. No, to je jejich dalsi sek, nikdo tady o speedboatu nechtel ani slyset, pry je to snad i nebezpecne, protoze na ceste je docela velky jez. Tak nas to moc mrzelo, ze se tam nedostanem, chteli jsme totiz odtamtud pokracovat jeste trosku vic do hloubky Bornea, ale co nadelame. Se sebezaprenim jsme teda nasedli zpatky do clunu (resp. na strechu) a vydali se zpatky do Sibu. Tentokrat jsme uz cestu nepodcenili a namazali se opalovacim kremem (den predtim jsme se docela spalili).

V Sibu jsme nechteli stravit ani minutu navic, tohle mesto na nas pusobilo cim dal depresivneji, tak jsme vyrazili autobusem do Bintulu - dalsiho mesta na trase. Cesta autobusem byla strasliva, ridic celou cestu telefonoval, k tomu jeste kouril a plival z okna. Misty jel v protismeru, misty dokonce chybela silnice, no velice zajimava cesta to byla. Po 4ech hodinach jsme konecne dorazili do Bintulu, celi zmrzli z klimatizace, kterou v autobuse zase pousteli naplno. Trvalo mi jeste asi pul hodinky, nez jsem se venku v tom dusnu a parnu rozehrala, jak jsem byla zmrzla.

Tomik tedka telefonuje pres skype s domovinou, tak vam jeste neco napisu o Malajsii a jejich zvycich. Pevninska cast se trosku lisi od te Bornejske, treba hlavne v tom, ze tady na Borneu je strasna spousta cinanu. Na pevninske casti bylo hodne muslimu, takze zenske chodi v satkach (no oblicej jim kouka cely, neni to jak ty arabske zakuklenky, co jim jdou videt jen oci). Nektere chodi i v tradicnich habitech - takovych dlouhych satech a suknich, ale nektere to neresi, a maji bezne obleceni - tricko, rifle a k tomu ten satek na hlave. Kratasy tu ale nema nikdo, tak mi obcas nekteri dost podivne koukaji na moje hole nohy:) No popravde ja zas koukam podivne na ty jejich rifle, ja bych se tu v nich asi upekla. Mluvi se tu jazykem Bahasa Melayu, ktery je dost pribuzny s Bahasa Indonesia, takze uz se postupne ucime nektera slovicka. Tato jejich malajstina je ale misty dost srandovni, je videt, ze tu nejaky cas byli jako kolonizatori anglicani, protoze nektera slova jsou jakoby foneticky prevzata z anglictiny. Napriklad pivo se rekne bir (anglicky beer), dort je kek (cake), kava je kopi (koffee), caj teh (tea), autobus je bas (bus), a tak bych mohla pokracovat dale. Oproti tomu vas pak prekvapi, ze Vitejte se rekne Selamat Datang :)
Z dalsich "zvyku" bych napsala, ze Malajsani moc poradek neresi. Na Borneu uz to takove neni, ale na pevninske casti byl vsude neuveritelny bordel. Vubec jim nevadi bydlet a za barakem mit hromadu odpadku.. Ve meste sice obcas kose jsou, ale kdokoliv hodi kdekoliv cokoliv na zem. V autobuse na zem, a nebo z okynka. Proste prasatka. Taky kdyz jsme projizdeli kolem nejakych obydli, tak se vzdycky linul docela neprijemny puch. Na Borneu to vypada, ze na ten poradek uz trosku dbaji, no tedy krome Sibu.

T: Strasne rad bych vam tady popsal mnoho zazitku, ale ani si nedokazete predstavit jaky je to problem tady neco zpracovat a dat to na net :( Mezitim co lucik pise tak pripravuju fotky a jine blbosti, ale aspon tak to stoji za to ne? A jinak pro priznivce cestovani po mape chystame neco opravdu zajimaveho tak se teste ;) Jinak prave jsme si koupili uzasny vylet do "srdce Bornea" tak se asi nejakou doby neozvem. Kdyz tak juknete do fotogalerie, je tam par fotek co nejsou v clanku.... bo uz neni cas. Zatim se mejte a CAOOOO