Mabul - Padi

T: Po pěkném výletě po Kelabit Highlands jsme vyrazili do východního cípu Bornea v provincii Sabah. Bohužel nám trošku přestal vycházet čas takže jsme museli přeskočit skoro celý Sabah a koupit si letenku až do města Tawau.

Do města jsme dorazili po celodením létání z letiště na letiště (z Baria do Miri, z Miri do Kota Kinabalu z Kota Kinabalu do Tawau) až v 9 večer. L: Jenom ještě dodám, že cestou jsme nás potkala první nepříjemná zkušenost, a to v Miri. Dali jsme si tam do oficiální úschovny baťoh, no a asi se někomu moc líbil, že si ho důkladně prohlédl a vzal si z něj náš malý baťůžek. Ten byl skoro prázdný, takže se zas tak moc nestalo, ale kromě baťůžku jsme prišli i o můj iPod, což mě trošku mrzelo. No co, to už je život, taky nám mohli vzít všec ko… T:Před letištěm jsme potkali dva Italy a domluvili se snima, že se podělíme o taxík a pojedem rovnou do Semporny, kde jsme si chtěli sehnat kurz na potápění. Cesta mněla skoro 80km takže jsme jeli asi hodinu a půl a stálo to 95RM. Taxikář si během cesty stihl zapalovat jednu cigaretu za druhou a ještě u toho telefonoval. Chvilkama jsem mněl nutkání mu vysvětlit, že se chci v jeho taxiku dostat na misto určení a né se zabít, ale nakonec jsem to vydržel bez konfliktu. Taxikař nás vyhodil v turistickém centru kde jsme slušnou chvíli bloudili po městě než jsme našli ubytování . V jeden moment jsme zašli do nějaké černé uličky a pod nohama nám běhaly krysy velikosti kočky. Kdybych nemněl na nohách goratexové boty tak bych mněl asi I trochu obavy. No ubytovali jsme se v docela přijemné už né tak cenově příznivém hotelu Dragon Inn, který byl celý postaven na vodě.

Druhý den ráno jsme brzo vyskočili a běželi do města udělat průzkum kde a za kolik si můžem udělat PADI kurz. No nakonec jsme si vybrali o něco drachší variantu u Scuba Junkie divers. Drachší to bylo z toho důvodu, že celý kurz se konal přímo na ostrově Mabul. Pro ty co ještě nevím jen dodám, že celá oblast je velice známá a považuje se za jednu z nejlepšich potápěcích destinací vůbec. Ostrov Sipadan, který je kousek od Mabulu je nominován do volby 8 největších přírodních divů světa. Cena kurzu vyšla na 800RM plus ubytování 80RM na noc (za osobu) … all inclusive :) . Kurz zahrnoval 6 ponorů, veškeré vybavení, zkoušky a vystavení Open Water certifikátu. Kurz začínal druhý den ráno, takže jsme si ještě prohlídli Sempornu a trochu si zainternetovali.

Ráno v 8 jsme již byli nachystaní a vyrazili jsme vstříc třídenímu dobrodružství. Cesta rychlou lodí trvala asi 40minut a hned jak jsme dorazili tak jsme pochopili proč že je to tak vyhlášená oblast. Všude kolem mola byla průzračná voda a do všech směrů a hloubky šly vidět korály a jejich barevný svět.

Později jsme se take dozvěděli, že průměrná teplota vody při ponorech cca 10m byla 29 stupnu :) Na molu jsme se ještě museli zasmát němcům, kteří se chtěli ubytovat na ostrově (bez kurzu skoro nejde sehnat ubytování), ale samozřemě tam nebylo místo, takže museli bydlet v škaredém long housu. No a oni poznali, že jsme češi a že si bydlíme v luxusním rezortu a že nám hned popadli zavazadla atd. a hrozně závistivě na nás koukali :). No rezort byl opravdu luxusní a my jsme přestali litovat peněz které jsme za to utratili.

V ceně za ubytování již bylo i jídlo a pití tak jsme se po příjezdu najedli a napili úplně všeho co tam bylo (taky mi pak bylo zle). Během chvilky dorazil instruktor, který nas vzal do učebny kde nám vysvětlil, že se podíváme na 5 video lekcí a po každé si napíšem test. V tu chvíli už mi nebylo zle jen z jídla, protože, když jsem se podíval do učebnice tak jsem tam polovičce slovíček vůbec nerozuměl. Video lekce byly naštěstí udělané slušně, takže tomu šlo docela rozumět a dokonce nám ktomu dali i anglické titulky :). Celý program byl neuvěřitelně nabitej a kromě hledění do televize, psaní testů a obědvání jsme až do 17:30 nic jiného nedělali. Do večere chyběla ještě hodina a půl tak jsme honem vyrazili na průzkum ostrova. Asi po 200 metrech začínal místní slam, kde už to nebylo tak vábné jako poblíž rezortu, ale stejně jsme tam vlezli do vody, že si zaplavem. Když jsme udělali asi pět kroků, tak nás plavání přešlo, protože se všude válely odpadky, ale k naprostému úžasu se tam pod nohama válely obrovské mušle. Takové co se prodávají v obchodech za šílené ceny. Byla jich tam opravdu spousta, tak jsme si dovolili dvě vzít. Pak jsme se vydali zpět k rezortu, že si zaplavem na čisté pláži. No cestou jsme uviděli hlouček lidí, tak jsme se tam šli podívat, abychom zjistili, že se tam zrovna vyklubaly maličké želvičky a metelili si to rovnou do moře. No hleděli jsme na to s naprostým úžasem. Asi o 15m dál jsme si šli konečně zaplavat. Koupel v křišťálové vodě teploty kafe byla užasná. Večeře byla opravdu super ale hlavně jsme koukali, že v nabídce měli víno a rum. No jelikož jsme už delší dobu zháněli nějakou tu živou vodu k dezinfekci tak jsme se rozhodli pro flašku Filipínského rumu s 1,5litrem koly což bylo zrovna v akci za 40RM... no neberte to :). L: Rum byl docela dobrý, tak jsme si dali trochu s colou rovnou, a zbytek si schovali ať máme zase něco s sebou na cesty. S drinkem jsme si sedli ke stolu k instruktorům a pokecali s nima. No nestačili jsme se divit co vykládali. Jeden z nich byl z Německa, ale že prý už asi 6 let cestuje. Bydlel několik let v indonésii a protože když tam přijel neuměl anglicky ani slovo, tak se naučil plynně indonézsky. No a ostatní historky co vykládal, to jsme jenom čuměli. My jsme oproti ostatním turistům trošku jinačí, ale ve srovnání s tímhle týpkem jsme teda opravdoví turisti. No a pak přišly nařadu historky z potápění. Jsme se nestačili divit, co všecko tady v okolí viděli, a často jen při běžných výukových hodinách na kurzu jako máme my. Já jsem totiž měla strach, že toho ve vodě moc neuvidíme, že budeme muset pořád jenom dělat nějaká cvičení, aby jsme se naučili se potápět a tak. Však taky tyhle kurzy se často dělají i v bazénu (třeba v ČR určitě). Oni ale při těchto hodinách viděli želvy, rejnoky, žraloky a bůhví co ještě. Tak jsme si radši říkali, že to budeme brát s rezervou, ať nejsme zklamaní když nic neuvidíme. No poseděli jsme s nima asi do 11 hodin a pak se šli ještě projít kousek k moři. Zašli jsme na molo, a co nevidíme... Kolem se prohnal malý rejnok, a za chvilku vynořila z vody hlavu želva. Tak už jsme byli hodně zvědaví, co uvidíme další den. To už jsme dostali potápěčskou výzbroj, a učili se smontovat bombu s vestou a všechny ty ostatní věci. Náš instruktor Steve nám docela dlouho ještě vysvětloval na souši, než jsme se konečně pustili pod vodu.

Napřed jsme dělali nějaká cvičení v jen asi dvoumetrové hloubce. Měli jsme si napustit vodu do brýlí a zase ji vyndat, vydělat si z pusy dýchátko a zase si ho vrátit zpátky a pak jsme dělali nácvik dýchání z alternativního dýchátka, jako že kdyby někomu došel vzduch, tak jak by dýchal od někoho jiného. No Tomík si vzal moje alternativní dýchátko a všecko ok, a najednou se na něj kouknu a on má v puse jenom jakousi trubičku a hadička s kyslíkem odplouvá někam pryč. To sem se lekla jako prase, Steve taky, ale Tomík zachoval chladnou hlavu, vzal si zase svoje dýchátko a vesele si dýchal dál. Steve se bušil do hlavy, že jsme to měli zkontrolovat všecko na suchu. No já jsem nechápala, že Tomík zachoval takovou chladnou hlavu, já bych se určitě nadechla vody a začala zmatkovat. Tento den jsme měli 3 ponory, z toho ty dva první byly takové úvodní, v ne moc velké hloubce a třetí už byl spíš o prozkoumávání okolí. Viděli jsme 2 zelené želvy (což je ohrožený druh, kdyby jste nevěděli), z toho jedna byla úplně obrovská, když jsem plula nad ní, tak byla dlouhá jako já. Steve pak říkal, že mohla mít tak 60 let. Pak jsme viděli spoustu různých zajímavých ryb, například lionfish a frogfish jsem předtím v životě neviděla, některé už ani nevypadaly jako ryby. Pak jsme viděli velice vzácnou Blueringed octopus = chobotničku s modrými kroužky. Měnila barvu a chvílema ty kroužky svítily úplně fialově. Steve nám potom říkal, že tuhle chobotničku na vlastní oči nikdy předtím neviděl. T: Ještě dodám, že nejzkušenější instruktor co mněl za sebou již více jak 6000ponorů a octopuse ještě taky neviděl... díval se na nás docela zle když jsme se vynořili a Steve mu to řekl. L:Viděli jsme taky murény, crocodilefish, ta vypadá fakt jako krokodýl, pipefish, no ani nevíme jak se všecky tyhle ryby řeknou česky. Viděli jsme i Nema, no to už bereme jako standard :) Taky se přímo před náma zahrabal do písku pruhovaný mořský úhoř, no ani to tady nemůžu všecko popsat, kolik jsme toho viděli a jak to bylo pěkné. Po potápění jsme měli hodinku pauzu a pak nás čekaly závěrečné zkoušky. No je vidět, že Tomík nemá praxi z vysoké: vzal si knížku a šel se učit. Následující fotka opravdu není nahraná:)

To já jsem přistoupila způsobem zcela obvyklým, najednou jsem si nutně potřebovala vyprat, poklidit, poskládat, učesat a kdoví co ještě:) No ne, ale musím říct, že jsem se pak na to taky mrkla, ono to totiž v té angličtině nebyla sranda, spoustu slovíček jsem neznala ani já, takové speciální potápěčské výrazy se v běžné mluvě moc nepoužívají. Steve to pak s námi v rychlosti ještě prošel, pak jsme vyplnili test. Z padesáti otázek jsme měli každý dvě chyby, to není špatné co? :) Pak jsme si dali výbornou večeři a deci červeného vína za odměnu.

Třetí den nás čekaly zase 3 ponory, všechny už byly ve vetší hloubce a ten poslední už byl dokonce v 17,5m. Ten poslední ponor byl docela drsný, potápěli jsme se na nějakém vraku nebo co to bylo, byl tam úplně šílený proud, pořád nás to někam táhlo, ale i tam bylo spoustu zajímavých ryb a jiných mořských živočichů. Po posledním ponoru jsme už museli nastoupit do člunu směr Semporna a zamávat ostrůvku Mabul.

V Semporně jsme dostali dočasnou licenci než nám přijde kartička z PADI, a „masňácké“ tři dny jsme završili večeří a pivem v místním baru. Následujícího dne jsme vyrazili ze Semporny do města Tawau, odkud nám jela loď do Indonésie. Takže Malajsii už máme za sebou a o našem dalším putování už zase příště....

PS: divíte se, že najednou píšeme s diakritikou? No, musíme se vám přiznat. Vydrželi jsme bez počítače 6,5 týdne a pak jsme si v Tawau koupili malého mazlíka :) No, ale spíš než touha po notebooku nás k tomu vedly nervy, co jsme zažívali v každé internetové kavárně. Teď by jsme si ještě chtěli nějak zařídit internet a už budeme v klidu :)

PPS: mame nejake fotky i z podvody, ale ty se musi vyvolat, takze ukazeme az doma :)