Nový Zéland

T: Nový Zéland je vskutku nádherným místem plným příjemných lidí a nádherných přírodních úkazů. Asi je to taky důvod, proč je to vůbec první destinace na kterou jsem se ve svých toulkách po světě vrátil znovu.

Jelikož naše posádka měla k dispozici pouze 16 dní, rozhodli jsme se k průzkumu pouze jižního ostrova.
Po příletu do Christchurch jsme si vyzvedli auto z půjčovny a vydali se na místo, které navrhla naše Haňule a určitě se vyplatilo. Naše první jízda vedla na místo zvané Banks Peninsula. Jelikož jsme chtěli udělat podrobný průzkum, vydali jsme po vedlejších silnicích z čehož se vyklubalo dobré dobrodružství. Během cesty se nám odkrývalo spoustu pěkných výhledů do zálivů připomínající norské fjordy. Co jsme však nemohli najít bylo místo k přečkání noci. Jediný kemp v mapě byl již roky zavřený tak jsme se rozhodli vzít to zkratkou přes hory, kde se nějaký ten kemp měl nacházet. Bohužel po pár kilometrech se však cesta zůžila a proměnila se v horskou sypanou polňačkou. L: Mezitím padla tma, takže to bylo ještě zajímavější. Nakonec jsme se s autem vyškrábali až na vrcholek hory kde byl vhodný plácek na rozložení stanů. To bylo sice fajn, ale kromě toho tam byla mlha jak mlíko a 9°C (což je na léto trošku málo). Aby toho nebylo málo, tak jsme neměli ani vodu, ani vařič, takže večer dopadl tak, že jsme pojedli studené fazole z plechovky, zapili to mlíkem, oblekli si všecko oblečení co jsme měli po ruce, včetně čepic, a šli spinkat. Ráno byla pořád hrozná zima a navíc nás dost překvapilo, že bylo 11 hodin. Mlha ještě pořád visela nízko, ale jak jsme za chvíli zjistili, byl to spíš mrak napíchnutý na vrcholku hory, kde jsme spali. Sjeli jsme až na konec poloostrova do městečka Akaroa. Cestou jsme pořád fotili, protože nás ty výhledy nepřestaly fascinovat.

V Akaroe jsme se ubytovali v předraženém kempu a co nejdřív se vydali na odpolední tůru. Počasí nám moc nepřálo - na vrcholu hory, kam jsme se vydali, zase seděl mrak jak žaba na prameni.

Neodradil nás a my jsme byli rádi, protože i tak jsme měli super výhled a nafotili si svou první stovku ovcí :)

Následující den už se nad náma počasí smilovalo a vysvitlo sluníčko. Pomalu jsme opustili poloostrov Banks a přes Arthur's Pass přejeli na západní pobřeží Zélandu. Pass znamená průsmyk a tak vás asi nepřekvapí, že jsme projížděli přes vysoké hory, no a vzhledem k tomu, že bylo fakt nádherně, jsme si to celkem dost užívali. No a samozřejmě zase fotili a fotili.

Ten den jsme dojeli až k jezeru Mahinapua, kde byl levný kemp, pěkné jezero a kratší procházky místním (pra)lesem. Večer jsme si udělali táborák, dali si vínko, čínskou polívku a šli spát. Dále jsme si na program zvolili známý ledovec zvaný Franz Josef. Počasí nám opět ukázalo svoje záda a tentokrát došlo i na déšť. Přemýšleli jsme, jestli vůbec na ledovec za těchto podmínek chodit, ale ještě že jsme to nevzdali - když jsme dojeli k ledovci, ukázala se v mracích díra, přestalo pršet a dokonce i vysvitlo slunko. Vršek ledovce byl sice pořád v mlze, ale to nám už bylo fuk, hlavně že jsme viděli aspoň něco...

Okolí Franze Josefa je snad vůbec nejdražší na Zélandu, tak jsme si trošku lámali hlavu, kde přespíme. Ve všech okolních kempech nám nabízeli ubytování za neuvěřitelné sumy, no ale my šikovní češi jsme nakonec spali úplně zadarmo v pěkném kempu DOC (department of conservation - něco jako ministerstvo životního prostředí). Ráno se nám za odměnu odkryl výhled na vysoké hory včetně Mt.Cook (nejvyšší hora Zélandu) pokryté sněhem. T: Říká se, že je z těchto míst vůbec nejhezčí výhled na jižní Alpy a bylo to opravdu jako z pohádky... eště hezčí než z pána prstenů.

L: Vstali jsme trošku dříve, protože jsme chtěli vyrazit na trek co vedl přímo od kempu. Byla to moc pěkná procházka, kousek nízkým křovím, kousek po kamenité pláži, kolem laguny, přes mosty až do lesa, resp. džungle, kterou jsme pak šli až na vzdálenou pláž, kde měly být kolonie lachtanů.

No, podle toho podmiňovacího času je vám asi jasné, že žádné velké kolonie nás tam nečekaly:) Popravdě jsme po příchodu neviděli vůbec nic, no ale po rozkoukání nám jich pár zamávalo z vody a jeden z kameňu v dálce. Za odměnu jsme v místním potůčku našli kamínky pokryté zlatem. Fakt pravým :) Ještě musím dodat, že cestou byla místy trošku rozvodněná říčka, takže v rámci zachování suchých bot jsme se museli vyzout a jít bosky v té ledové vodě. Brrr. No Jurovi to ale nestačilo a na zpáteční cestě si do jedné říčky skočil až po pás... A jinak se nám tam už nic zvláštního nestalo. Cestou na druhý ledovec zvaný Fox jsme se zastavili ještě na zrcadlivém jezeře Matheson, kde si můžete udělat fotku, na které není poznat jestli je vzhůru nohama nebo ne. No, můžete... Jak je vám asi jasné, během naší návštěvy se tam nezrcadlilo naprosto nic..

Mezitím se už udělalo dostatečně hnusně, takže jsme si mohli udělat vycházku na Fox Glacier, druhý velký ledovec co stéká skoro až do údolí.
Tím se ale počasí na Zélandu vyřádilo a už do konce našeho výletu nám víceméně svítilo sluníčko. Navštívili jsme nádherné ospalé městečko Wanaka, trošku živější Queenstown, starou zlatokopeckou osadu Arrowtown, kde jsou doteď staré domečky, kde bydleli kdysi dávno čínští zlatokopové.

Taky jsme si vyjeli na kopeček zvaný Coronet Peak a dobře si nahoře zablbli.

T: Bohužel jsme však nejeli na výlet po Skippers Road, kde jsem už kdysi byl a je to parádní dobrodružství. Důvod, že jsme tam nejeli byl ten, že cesta je dost nebezpečná a je dost pravděpodobné, že se nějak poškodí auto. A taky tam neplatí pojistky na auta z půjčoven. L: Takže se musíme na Zéland ještě vrátit a zajet na Skippers příště...:)
Následující dny byly trošku ležérnější než předtím, shlédli jsme opět několik zaručeně zrcadlovacích jezer, ve kterých se nááhodou zrovna během naší návštěvy nic nezrcadlilo, spoustu modrých a ještě modřejších jezer, prošli jsme si pár krátkých tras po pralese a snědli spooooustu těstovin s různýma omáčkama :)

Skřítci v lese:

Skřítci proměnění v drsňáky... postoj^® ala Jura :-D

Pak jsme taky neviděli ptáka Keu, i když se nám snažili namluvit, že je jich tam spousta pomocí cedulí "Nekrmte ptáky Kea". Našim dalším a nejzápadnějším cílem na Zélandu byly fjordy zvané Milford Sound. Rezervovali jsme si tam vyjížďku lodí  - strašně komerční záležitost, jak nás někteří chytráci posléze upozornili, no ale pravda je taková, že jinak než na lodi se na to krásné místo nepodíváte. Stálo to fakt za to, kromě vysokých strmých skal a vodopádů jsme viděli i tuleně, no a ta příroda všude kolem byla opravdu uchvancancující. Jak můžete vidět na fotkách, byla tam veliká zima.

Ten den jsme si ještě zašli kratší (3h) trek zvaný Key Summit. Pěkná vycházka do kopce, odkud jsme měli krásný výhled na protilehlé zasněžené hory a ledovcové jezero.

Trekování se nám zalíbilo, takže jsme i následující den vyrazili na trek, tentokrát to byla první část několikadenního Holyford treku (celý jsme jít nemohli kvůli nedostatku času). Cesta byla víceméně pořád po rovince, ale moc pěkná. U vodopádů Hidden Falls jsme si dali fazole z plechovky a vydali se zase zpátky.

V ospalém ale pěkném městečku Te Anau jsme doplnili zásoby a vydali se dále na jih, k jezeru Monowai. Tam jsme popřáli Jirkovi k jeho půlkulatým narozeninám. Poseděli jsme si u táboráku a druhý den se pořádně prospali. K polednímu jsme si vyrazili na další trek, tentokrát zase na kopeček s výhledem - Eldrig Peak. Cesta vedla krásným lesíkem s mechem až po kolena a nahoře jsme měli super výhled.

Velký dešťový mrak nás ale ještě před vrcholem zahnal zpátky dolů. Zůstali jsme na noc ve stejném kempu (hádáte správně, byl zdarma:) ) a večer si opět zpříjemnili táborákem. Přimotal se tam k nám nějaký čech, a vykládal různé historky jakože ho někde zachraňovali vrtulníkem, že ho Zéland docela zklamal a tak podobně. No, v duchu jsme si ho zařadili do kolonky "hňup". Další den jsme si dali trošku kulturního vyžití v Te Anau. Pokoupili jsme si suvenýry, zaserfili na netu, doplnili zásoby, zašli jsme si na fish&chips (vynikající, za necelých $6 a nemohli jsme to ani sníst kolik toho bylo) a nakonec to všecko zalili pivem (to pro změnu stálo $8 a bylo ho málo). K tomu nám krásně svítilo sluníčko, no jako obvykle jsme si to užili. Po pivu už byl čas opustit území fjordů a vydat se někam dále. Projeli jsme průsmykem Lindin Pass, minuli spoustu modrých a ještě modřejších jezer a na noc zakotvili v kempu u města Omarama. Krásný den zakončilo milion hvězd na obloze a my už se těšili co nás potká další den.

Naplánovali jsme si totiž výlet na Mt. Cook, nejvyšší horu Zélandu. Teda abych to upřesnila, přímo na Cook jsme samozřejmě nešli, tam se dostanou jen opravdoví horolezci. Autem jsme dojeli do vesnice zvané Mt. Cook, kde jsou skvěle vybavené informace a poradili nám co můžeme v okolí podniknout. Vybrali jsme si trek na Mueller Hut. Ten se běžně dělá jako dvoudenní s přespáním ve zmíněné hut (=chatě), ale poté, co jsme se dozvěděli cenu za toho přespání jsme se rozhodli, že si máknem a stihnem to ještě dnes i s návratem. Takže jsme si rozdělili úkoly a za hodinku už stály stany, byl uvařen oběd ("oblíbené" těstoviny) a sbaleny věci na cestu. Po jídle jsme vyrazili na cestu. Převýšení 1000m jsme zdolali na úseku asi kilometr a půl, takže si asi dokážete představit, jak byla cesta strmá. Vždycky už vypadalo, že se blížíme k hřebeni, ale za horizontem se ukázal další strmý úsek cesty. Cesta byla docela náročná, ale když jsme se ohlédli, výhled nám bral dech a hnal nás dál nahoru.

Poslední úsek bylo už jen kamení a místy i kusy sněhu.

Šlo se už dost těžko, ale když jsme konečně vyšli na hřeben, nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Na protilehlém kopci se sbíhalo několik ledovců a všude kam jsme se podívali byly hory. Dost tam ale foukalo, takže jsme udělali pár fotek a spěchali po hřebeni do chaty si na chvilku spočnout.

Tam jsme si v klídku dali naše oblíbené fazole, doplnili zásobu vody a vydali se dolů do kempu. Za 2 hodinky jsme tam byli, ale nohy už se nám motaly z posledního. Bohužel nás tam čekalo nepříjemné překvapení - Radův stan měl přelámané tyčky a protrženou plachtu. Kluci jsou šikovní, tak to vcelku dobře spravili a mohli jsme jít spinkat. Druhý den jsme se vydali už jen na kratší vycházku po rovince, spolu asi se stovkou japonců a dalších lidí, včetně dvojice čechů, které jsme za náš pobyt potkali už asi počtvrté. Přešli jsme po dvou visacích mostech a dřevěných chodníčcích a v cíli na nás čekalo Hooker Lake, jezero pod Mt. Cookem. Plavaly v něm kusy ledovců.

Večer jsme popojeli zase někam dál. V kempu (zdarma:) jsme si dali pivecko a chipsy, a pak nám kluci uvařili super večeři, no úplně jsme si s Hankou mlaskaly. Ráno nás bohužel čekala o něco nepříjemnější zábava - nešlo nám nastartovat auto. Jako správní dovolenkáři jsme se v kempu mrvili tak dlouho, až jsme tam při tom startování zbyli úplně sami. Nezbylo než stopnout nějaké auto na blízké silnici. Jurovi se to povedlo docela brzy, a k našemu velkému překvapení pán hned zajel pro startovací kabely, nastartoval nám auto a ještě popřál pěkný den. Nestačili jsme zírat, protože nás tato nepříjemnost okradla asi jen o půl hodinky času. Tím pádem jsme ten den stihli ještě spoustu věcí - projet se kolem několika krásně modrých jezer, na kterých byly vodní elektrárny,

projít si ospalé městečko Oamaru, kde jsme nepotkali nikoho pod 60 let, a na večer jsme si zašli na nedalekou čučku, kde bylo možné vidět žluté tučňáky. Bylo tam spousta lidí, a tučňák se tam za celou dobu zjevil jen jeden, a to se ještě celkem dobře schovával a maskoval - celkem dlouho jsme ho považovali za igelitový pytlík...:) Omluvte prosím zhoršenou kvalitu pořízené fotografie.

Výletem do Oamaru jsme se dostali na východní pobřeží. Tam nás ale nic moc nezaujalo, tak jsme se rozhodli ještě pro kratší odbočku do vnitrozemí. Prošli jsme si kratší trek k vodopádům u Mt. Sommers, a v blízké dědince jsme pak našli perfektní kemp. Za všech 5 lidí jsme tam platili dohromady $10 a za tuto sumu jsme měli k dispozici neomezené množství prostoru na stanování, kuchyňku, sprchy a jako bonus houpačku :)  Ten hlavní bonus ale přišel v okamžiku, kdy jsme objevili hospodu ležící hned naproti kempu. Tomík z ní měl hroznou radost, protože to byla typická vesnická knajpa, kterou si pamatoval ze svého pobytu na Zélandu před pěti lety. Dali jsme si tam pivo Tui v plastovém jugu (džbánek) ...(T:každý si koupil svůj), k tomu veliké hranolky a velmi dobře jsme se bavili.

Tím nastal náš poslední den na Zélandu. Udělali jsem si výlet po Christchurch, navštívili místní botanické zahrady, muzeum Maorské historie a prošli si centrum města. Ubytovali jsme se v kempu blízko letiště, sbalili si věci a poslední večer si zpestřili grilovačkou. Ráno jsme vstávali ještě potmě, vrátili jsme auto, nasedli do letadla a odletěli zpět do Austrálie. Tam jsme se rozloučili s Jirkem, Radou a Hankou, kteří se vrátili do ČR, zatímco nás od domova dělily ještě 3 týdny. Ale o tom třeba zase příště....