Taman Negara

Napsal Tomik a Lucik (») 4. 8. 2009, přečteno: 1468×

T: Tak se vam po delsi dobe ozyvame z nasi cesty za rovnikem. Prvni pokus o clanek probehl uz vcera ale internet to psychicky nezvladl a nase zmeny neulozil. Dnes to vypada lip akorat jsem nejdriv musel odvirovat PC :(

Aby jsme pokracovali tam kde jsem skoncili. V Cameron Highlands jsme ztravili jeste jeden den (sledujte fotogalerii, brzo pribudou fotky) a zasli jsme se podivat jeste na jine cajove plantaze. Pak jsme se vydali do jednoho z nejstarsich pralesu vubec. Cesta tam nebyla zrovna nejlevnejsi, protoze mista nejsou spojena verejnou dopravou. Diru na trhu velmi obratne zaplnil kartel taxikaru a shutle busu. Cestou jsem byl docela rozladen vsude pritomnymi auty s drevem, ktere byly vytezeny v nadhernem pralese. Uvodni fotka to asi vystihuje. Nicmene zhruba po 4 hodinach jsme dorazili do Kuala Tembeling odkud vyjizdeli lode smerujici do srdce pralesa. Cesta na lodce byla moc krasna a trvala asi 3 hodiny.

L: Po prijezdu do Kuala Tahan, coz je takova vesnicka u brany do narodniho parku jsme byli dost rozcarovani tim, jak to tam vypadalo, vsude sama komerce, kazdy nas chtel ubytovat za 1000Kc na noc a tak vubec. Vsude milion lidi s kuframa na koleckach, no jako stvoreni do pralesa. Nasi spolucestujici z shuttle busu tam zmatene litali a shaneli ubytovani, francouzi nas dostali tim, ze nam uplne nadsene vykladali, jak sehnali levne ubytovani. No, jenom za 70 ringitu (bezna cena na kterou jsme byli zvykli byla tak 20-30), a ze zitra dostanou pokoj s aircondition jen za 90. My jsme zvolili taktiku jinou, mame prece stan, a to ze kemp zrovna nebyl nejak v provozu nam nevadilo :) Takze jsme meli noc za 0 ringitu, sice bez aircondition, ale s vyhledem na reku a sposlechem cikad a jine haveti :)

Dalsi vec co nas nastvala, bylo to, ze skoro na kazdy trek chteli at si vezmeme pruvodce, a ten byl pekelne drahy. Ani jsme necekali ze to bude tak moc. Nakonec jsme zvolili zlatou stredni cestu, zjistili jsme si, kam az se muze jit bez pruvodce a vydali jsme se tam. Sli jsme asi 6 hodin tam, no prvni kilometr jsme potkavali zastupy lidi s pruvodcema, na nekterych bylo videt, ze by dal nez ten kilometr nedosli... A pak uz jsme si sli krasne sami, potkali jsme uz jen asi 3 lidi, a tisic mravencu. Prvni dvojice, kterou jsme potkali za hranici "komerce" byli 2 zpoceni anglicani, kteri vypadali, ze za chvilku umrou a ptali se nas, jestli jsme si jisti, ze chceme jit dal... No, asi necekali, jak to vypada v pralese:) My jsme si celou cestu krasne uzili. Zhruba v polovine cesty jsme narazili na zmateneho holandana, ktery asi ani nevedel kde je (ukazoval na mape dost jine misto, nez kde jsme se nachazeli). Snazil se nas pronasledovat, tak jsme uhnuli z cesty a objevili naaadhernou plazicku u reky. Pekne jsme se tam osvezili a vycvachtali, nez jsme pokracovali dale. A holandana uz sme nepotkali :)

Noc jsme stravili v takzvane "hide", takovem posedu, kde byly postele a dalo se tam v noci pozorovat zvirena. Hned jak jsme dorazili, tak jsme si sli uvarit veceri. Tomik hrave zvladnul situaci a ukazal mi, ze se ani v pralese neztrati. Z meho posmrkaneho kapesniku rozdelal ohen a uz jsme varili nudlovou polivku a fazole :D Bylo tam s nama dalsich 6 lidi a ti vsichni jedli ty stejne fazole z plechovky, ale za studena... Vsichni koukali jako blazni celou noc z okna, a nevideli vubec nic. Nam to bylo jasne, tak jsme sli radsi hned spat:) Rano jsme zase vstali az jako posledni, v chate uz byl jen spanelsky parecek. Nechali jsme je jit, a sli si uvarit snidani. Bylo stejne menu jak na veceri, ale stale jeste chutne:) Misto kapesniku jsme spalili mapu a bylo:)

Cestu zpatky jsme zvolili jinou, a hned na zacatku nas prekvapil necekany brod pres reku. Bylo tam lano, ze se jako ma preruckovat, ale ja jsem tam nejak "zablondynovala" a nezvladla to:) Nastesti tam nebylo tak hluboko, takze i reku jsme prekonali a mohli se vydat dale.

Cesta byla jednodussi nez predchozi den, ale to nezabranilo onomu spanelskemu parku, aby se ztratil:) Tak jsme je tam nasli, jak bloudi a vyvedli je z lesa:) Mezitim jsem zjistila, ze sebou nosim jeste jedno nemile zviratko:

Krome pijavic jsme potkali jeste opice, jak skacou vysoko ve vetvich stromu. Tomas je uvidel jako prvni, ukazal je spanelum, a nez jsem je zahlidla ja, tak odskakaly :( Ale nevadi, potom jsme potkali jeste jine opicky, skoro az u kempu. Cestou jsme videli jeste i dalsi zvirata, viz fotky nize. Krome toho jsme se celou cestu potili jako dvere od chliva, je tam tak hrozna vlhkost, ze se nemusite skoro ani hybat a lije z vas proud potu. Nakonec jsme znovu skoncili u ricky, kde jsme se dostatecne osvezili.

Vecer jsme pojedli v misni plovouci restauraci, "ubytovali" se v nasem starem znamem kempu Forfree a sli spat. Tomika pokousalo asi sto komaru, no ja jim zrejme asi nechutnam. Rano jsme se vydali zase nekam jinam, protoze tady ta komerce se nam uz nechce podporovat. Ale o tom zase priste......